Restaurujeme sochu pískovcového sokola pomocí syntetického pískovce

V tomto příspěvku vám chceme dát nahlédnout pod pokličku samotného restaurování.

S textem, fotodokumentací a videem vás provedeme celým procesem obnovy naprosto zdeformované sochy sokola. Není to poprvé ani naposledy, kdy se nám tzv. na stůl dostala socha čehosi, co kdysi bývalo čímsi a v přítomném okamžiku se tváří spíše jako jeden velký rébus ,který musíme vyřešit. V nedávné době jsme podobným způsobem restaurovali Sochu Svaté Anny, Sochu Lva z pískovce a také sochu Psa z pískovce. Všechny tyto výrobky se stali naší autorskou kopií a naleznete je na našem E-shopu.

Restaurování, tedy navracení původní podoby sochám není jen o modelování chybějících částí a retušování následků zubu času, jde tu i o zachování původního záměru a odkazu našich předků, mistrů sochařů, kteří již v současné době nežijí. V jejich dílech, do kterých investovali obrovský objem svého času i své energie a zhmotnili tak své představy jejich duše stále přebývá.

Což prakticky znamená, že ke zdevastovaným dílům přistupujeme s náležitou úctou a respektem nejen k zadavateli zakázky, ale i k původnímu zhotoviteli a snažíme se s citem zachovat vše tak, jak bylo původně v jeho záměru.

Moc už takhle nespíme a při představě, že nás ještě bude chodit strašit duch mistra sochaře kterému jsme znehodnotili jeho zhmotněnou vizi nevědomou ignorancí nás rozhodně drží v plné pozornosti.

S restaurováním začínáme v březnu 2020. Po celkem příjemné bílé zimě přichází ze dne na den nádherné jaro, slunce svítí na plný úvazek a příroda se probouzí jako o závod. Lidským světem se šíří podivné zprávy o ještě podivnějších věcech a všichni jsou v rozpacích co bude dál a nikdo v této chvíli netuší, jestli a jak právě probíhající celosvětové události ovlivní jeho dosavadní život. Vnímáme to jen okrajově. Z oka hurikánu našeho ateliéru, kde stojíme nad ubohým torzem sokola a svět okolo téměř nevnímáme.

Zajímavé bude sledovat délku uvedení pískovcového sokola do (vizuálně) původního a technicky lepšího stavu. Jak už jsme se zmínili, tento kousek je vyroben z betonové směsi a je zpevněn železnou výztuhou. Role kovových výztuh je důležitá kvůli zajištění menších, jemnějších částí sochy, které je chrání před vnějšími vlivy a kolemjdoucí před úrazem, jelikož zamezují náhlé uvolnění a odpadnutí větších úlomků.

Socha sokola ve velmi kritickém stavu nás hned od prvního momentu postavila před zajímavou výzvu. Bylo nám jasné hned od začátku, že původní použité materiály a technologie výroby se v dnešní době již nedají použít. Domodelování torza sochy nám starosti nedělá. Máme k dispozici fotografie jeho původního vzhledu pocházející z doby jeho celistvosti a slávy.

Vzhledem k tomu, že umístění tohoto typu sochy je v průčelí budovy ve výšce, jedná se o tzv. podhledovou záležitost. Tento fakt nám umožňuje vymyslet způsob, jakým docílit uchování záměru původního autora navzdory změnám ohledně využití moderních technologií a změně použitého materiálu.

Autor sochy zvolil modelaci cementovou bází na konstrukci z drátěného systému. V důsledku dlouhodobého přímého vystavení nepříznivým povětrnostním podmínkám drátěná konstrukce zrezivěla a celého sokola doslova a do písmene nafoukla. Vlivem kyselých dešťů, teplotních výkyvů a UV záření se tak sokol postupně rozpadal. Vítr pak dokonal dílo zkázy a zemská přitažlivost v kombinaci s uvolňujícími se částmi poletujícího materiálu z majestátního sokola vytvořil něco spíše připomínajícího krocana, těsně před dnem díkůvzdání.

Ptáte se, proč autor sokola zvolil betonovou směs a nevysekal sochu sokola rovnou z přírodního pískovce? Je to jednoduché, přírodní pískovec je velmi křehký materiál a pokud by se některému ze sochařských mistrů povedlo sokola dokončit, tak by při neskromných rozměrech rozevřených křídel neměla dlouhou životnost. Křídla by to při své velikosti a váze materiálu dlouho nevydržela a šla by k zemi. Proč o tom píšu?

Pro nás to znamená další velkou zkoušku toho, co náš syntetický (umělý) pískovec zvládne.

Máme velmi odvážný plán. Rádi bychom pískovcového sokola vyrobili bez jakékoliv vnitřní kovové podpory, ale musíme si být jistí, že křídla vydrží. Pokud se nám to podaří, tak jsme zase o kousek dál a Mistři sochaři, kteří nám zanechali svůj životní odkaz mohou v klidu odpočívat na věčnosti s vědomím, že jejich díla jsou v dobrých rukou. Držte nám palce. Jdeme na to……:)

Den “D” je tu a chudák pan sokol… vidíme mu až do žaludku…je prázdný…nejspíš už dlouho… 🙁

Stává se občas, že se nám některé sochařské exempláře dostanou na modelovací stůl v žalostném stavu kdy už téměř není k poznání jejich původní tvar. Tady prášky, masáž ani jiná medicína vážně nepomůže. Je potřeba vzít minerální tmel a vyřešit tvarovou typologii do původního stavu ,který se naštěstí zachoval alespoň na dobových fotografiích.

Po vytmelení a domodelování chybějících částí už to celé nevypadá tak zle. Sokol se pomalu ale jistě dostává do formy a my z jeho rostoucí majestátnosti docházíme k přehodnocení odvážného plánu na vynechání vnitřní armatury. I když je umělý pískovec daleko kompatibilnější a odolnější než původní betonová směs, rozhodli jsme se pro výztuhu, ale tentokrát už nezreziví. Volíme nerez konstrukci. To zajistí našemu sokolovi kondici, která nás všechny dlouhá léta přežije.

A je to tady. Sokol je opět sokolem. Nerezová vnitřní výztuha ručí za pevnost a stabilitu.

Vnější model z umělého pískovce nebude již nikdy vystaven chemické reakci zevnitř jako v předchozím případě, kdy proces postupující rzi na kovové výztuze zevnitř zapříčinil nafukování cementové směsi a následně pak odpadávání materiálu. Složení našeho syntetického pískovce dodalo dílu ještě větší majestátnost v pevnosti a kráse kamene který tak věrně připomíná. Cítíme spokojenost.

Podařilo se nám vytvořit autorskou kopii díla, které by jinak zmizelo v propadlišti dějin ohlodané na kost zubem času.

Jsme těsně před cílem. Zbývají nám už jen jemné úpravy. Jemně dobrousíme a impregnujeme celý povrch a můžeme sokola vrátit na jeho místo do atiky v průčelí domu.

Je tu den „D“. Jsme na místě a kotvíme sochu sokola do oplechované atiky na polymer.

Rozhodli jsme se tak na základě předchozí zkušenosti, kdy kotvení pomocí vrutů a šroubů způsobovalo škody na fasádě a konstrukci domu. Zákazník, zadavatel zakázky se rozhodl atiku ošetřit oplechováním a tím oddělil sochu sokola od fasády domu, jehož byl v minulosti přímou součástí. Abychom zabránili zatékání pod oplechování a eliminovali tak poškození konstrukce domu, rozhodli jsme se sochu přilepit polymerem na speciální gumovou podložku přilepenou přímo na oplechování atiky.

Myslíme na vše a prodloužení životnosti se tu netýká jen sochy sokola ale i domu, na kterém je majestátní ozdobou.

Sokol je doma, opět plní svou úlohu zajímavé a majestátní ozdoby domu.

Zákazník je spokojený a my s pocitem dobře odvedené práce se naposledy ohlédneme, zamáváme a těšíme se na další zajímavé výzvy které prověří naše schopnosti a dovednosti.

Máte pro nás výzvu? Vlastníte sochu které čas nadělal vrásky a rádi by jste ji vrátili původní lesk a krásu? Tedy neváhejte a napište nám, nebo rovnou zavolejte.

Určitě společně najdeme cestu jak ji zachránit pro radost vaší i příštích generací.